Nejčastější otázky
Co vedlo ke vzniku ekologického zemědělství a produkce biopotravin obecně?
První myšlenky o alternativách konvenčních způsobů hospodaření
sahá až do prvních desetiletí 20. století, kdy byly zaznamenány první
dokumentované údaje o poškozování půdní úrodnosti a změnách
v agroekosystémech, které souvisely s chemickou a technickou intenzifikací
zemědělství, především s prudkým rozvojem biochemie, rozšířením a
tedy zlevněním výroby dusíkatých hnojiv (poprvé syntetizovaných již
v polovině 19. století) a rozvojem technologie benzínového vznětového
motoru, tedy „érou traktorů“.
Začaly být diskutovány otázky chemických versus biologických základů
úrodnosti půd. Již v té době byl zaznamenáván zvýšený výskyt
chorob, škůdců a snížení kvality potravin. Docházelo k růstu
průmyslové výroby a zpracování potravin a k postupným změnám, které
vedly i ke změně výživových zvyklostí. Právě to byly důvody, které
vedly k diskusím o stávajícím systému zemědělství a k promýšlení
alternativ. A to zejména po druhé světové válce, kdy technologický
rozvoj během a po válce velmi – ještě výrazněji – posunul možnosti
využití umělých hnojiv, pesticidů a způsobil tak výraznou industrializaci
zemědělství.
Historie vzniku ekologického zemědělství jako takového sahá až do
počátku 20. století, přesněji do období po první světové válce.
Ekologické zemědělství vznikalo téměř souběžně v Indii a Střední
Evropě a jeho vznik je spojen se jmény britského botanika Sira Alberta
Howarda, který pracoval v Bengálské Puse a se jménem Rudolfa Steinera
zakladatele systému biodynamického zemědělství, které bylo
pravděpodobně prvním uceleným systémem ekologického zemědělství
vůbec. Mezi hlavní směry, které se rozhodujícím způsobem podílely na
rozvoji současného ekologického zemědělství patří:
• Přírodní zemědělství (počátek 20. století – spojené s únikem
z měst na venkov, vegetariánstvím a prací E. Könemanna).
• Biodynamické zemědělství (30. léta 20. století, R. Steiner).
• Organicko-biologické zemědělství (40. léta 20. století, Dr. Hans
Müller, H. P. Rusch), tradiční selský způsob života ve Švýcarsku.
• Organické zemědělství (30. léta 20. století Albert Howard).
• Biologické zemědělství v německy mluvících zemích (50. a
60. léta 20. stol, rýčová metoda Johannese Görbinga).
• Biologické zemědělství ve francouzsky mluvících zemích (50. a
60. léta 20. stol., J.P. Perin, Lemarie-Boucher, používání mořských
řas jako hnojiva ad.).
Biodynamika versus bio…
Biodynamika je jakási nadstavba bio, více specializovaná a bohatší
o některé aspekty, které v organickém způsobu hospodaření chybí.
Biodynamika splňuje legislativní požadavky na ekologické zemědělství a
jeho produkty lze označovat jako biopotraviny. Dle správné definice je
biovíno víno, které se vyrábí z hroznů získávaných z vinné révy
pěstované podle pravidel ekologického zemědělství (dle Nařízení
EHS/2092/91 o ekologickém zemědělství a Zákona 242/2000 Sb.
o ekologickém zemědělství). Výsledkem je přírodní víno bez
syntetických reziduí, jehož výroba proběhla od začátku do konce
s maximálním ohledem na životní prostředí. Biodynamické zemědělství
splňuje všechny tyto aspekty a navíc ho používání biodynamických
přípravků, vlivy Měsíce a ostatních planet a ozdravné impulsy člověka
půdě a Zemi posunují o krok dále od zemědělství ekologického. Zatímco
ekologické zemědělství se snaží o velmi pozitivní přístup
k životnímu prostředí, v podstatě se pouze distancuje od látek, které
přírodě škodí. Biodynamický přístup zde přináší látky, které jsou
aplikovány jako homeopatické léčivo s primárním cílem uzdravit krajinu
zdevastovanou lidským působením.
Zatím se biodynamickým způsobem pěstování vinné révy v ČR nikdo
nezabývá.
Je možné zahrnout nákup biodynamického vína do nákladů firmy?
Od 1.10.2005 můžete zahrnout víno do nákladů pro daň z příjmů, je-li použito pro propagační účel firmy a pokud hodnota 1 ks je nižší než 500,– Kč bez DPH, dále je-li označeno obchodním firmou či ochrannou známkou poskytovatele nebo názvem propagovaného zboží či služby. Platí jen pro tichá vína.